Staré setkání
11.03.2026
V kavárně sedím, lžička zvoní,
mé družky nad kávou se kloní.
Mluví jen o tom, co je bolí,
jak život sype do ran soli.
Já nechci slyšet jejich vzlyky,
ty odevzdané, tiché díky.
Můj život nebyl loukou květů,
měl málo barev, málo vzletu.
Ten, kdo měl kráčet po mém boku,
zmizel jak stín v tom dravém toku.
Nechci být babkou, co jen čeká,
až odpluje ta kalná řeka.
Nechci žít v šedi zapomnění,
v tom odevzdaném živoření.